Pracovní list - Anežka

Kapitola 42
Julie si připadá jako ve zlém snu. Sedí v úzké místnosti u podlouhlého psacího stolu a zírá na muže před sebou, který před jejím pohledem neustále uhýbá.
"Ale to je přece nesmysl, viděla jsem zadání, co jste zveřejnili na stránkách. Agnes to uměla spočítat, obdobné příklady jsme spolu dělaly," vysvětluje Julie muži v tmavém obleku, kterého má před sebou. Muž zírá do počítače, bradu si podepírá dlaní a tváří se nezúčastněně.
"U nás se nemůže žádná chyba stát. Přepočítávají to dva učitelé nezávisle po sobě. Když dojdou k jinému počtu bodů, kontroluji to osobně," strojově jí odvětí protivník bez známky zaváhání.
"Jenže ona má nulu, musí to být omyl. Určitě se ten test někde ztratil. Žádám vás, abyste to prověřil. Ráda bych její práci viděla. Jmenuje se Čechová," přesvědčuje ho Julie trpělivě.
Ředitel nadzvedne obočí a pokývá hlavou.
"Jo ták, asi tuším, o čem mluvíte. Nulu tu měla jen jedna žačka," řekne ředitel a mírně se ušklíbne. Pak se otočí, chvíli štrachá v přihrádce a podá Julii složku.
Julie přejíždí očima listy papíru. V češtině si Agnes vedla velmi dobře. Má devětaosmdesát procent, to je přece skvělé, pomyslí si. Všeobecný přehled dopadl jen o chloupek hůř. A pak Julii padnou oči na test z matematiky. Přelétne papír. Chvíli list převrací dozadu a zase zpátky, než konečně uzná, že nemůže změnit, co tu stojí černé na bílém. Na stránce s úkoly vidí pouze tři slova. V pravém horním rohu stojí úhledným psacím písmem Agnes Čechová. A na samotném spodním okraji stránky pět velkých tiskacích písmen. Jsou napsaná pevnou rukou bez jediného zaváhání.
NASRAT.

Kapitola 56
Jestli Julie v něčem vyniká, tak je to řešení problémů. Nastane-li v práci neočekávaná krize, lítají kolegové od stolu ke stolu, zběsile buší do klávesnice a vytáčejí stále nová čísla. Ne tak Julie. V klidu se opře v křesle, zavře oči a zamyslí se. Jakmile oči opět otevře, nabídne řešení. Proto se kolegové v práci nejraději obracejí na ni.
Teď si ovšem Julie musí přiznat, že si naprosto neví rady. V jejím vztahu s Agnes je příliš mnoho neznámých. Teď už nebude stačit, když Agnes dá zaracha, zabaví mobil nebo strhne kapesné, uvědomí si, když na svém obličeji cítí Agnesin přidrzlý pohled. A na bití je snad přece jen příliš stará.
"Agnes, rozumíš tomu? Oni tě chtějí vyhodit ze školy!" říká jí Julie. Pečlivě vyslovuje každou slabiku, aby slovům dodala na důležitosti.
"Aha," odvětí Agnes nezúčastněně.
"Agnes, poslouchej mě přece! Vždyť ti hrozí, že nedokončíš základku! Víš, co to znamená, bejt bez vzdělání? Můžeš akorát někde makat jako pomocná dělnice. A kdes vlastně byla? Vždyť je to tolik absencí," zlobí se Julie.
"Jen tak. Venku," pokrčí rameny Agnes.
Julie ji pevně stiskne kolem ramen a pohlédne jí zpříma do očí.
"Agnes, vždyť po tobě přece zase tak moc nechtějí! Máš prostě jenom chodit do školy a sem tam se učit, je to tak moc? To bys přece mohla zvládnout! I ty! Copak nemůžeš bejt jako ostatní?" pokračuje rozechvělým hlasem.
Agnes na důkaz svého nezájmu zakoulí očima a odvrátí pohled směrem k oknu.
"Agnes, koukej se na mě, když s tebou mluvím, to je vážná věc!" Julie už téměř křičí.
Dívka na důkaz nezájmu pokrčí rameny.
"Tak mě sakra poslouchej, jsem tvoje matka!"
Agnes se velmi pomalu podívá opět na Julii.
"Moje matka je přece na Kubě!" vyštěkne na ni.
Julie překvapeně sklapne ústa. Cítí, jak jí buší srdce.
"Nechme toho, promluvíme si později," utne konverzaci rozechvělým hlasem.
Nemám ani potuchy, jak to mám vyřešit, uvědomí si znovu Julie, když večer listuje proškrtaným seznamem základních škol. Agnes je silnější než já, připustí si posléze.